Jeřáb popelavý

 

Jeřáb popelavý je nápadný velký pták o výšce cca 120 cm s převažujícím šedým zbarvením. Hlava je černá s postranním širokým bílým pruhem a červenou skvrnou na téměř holém temeni. Nápadné jsou šedočerné prodloužené loketní letky tvořící jakýsi nepravý ozdobný ocas, ruční letky jsou černé. Zobák je světlý, nohy téměř černé, duhovka červená. Mláďata jsou hnědá se světlejší hlavou, ve druhém roce života se dají ještě odlišit od dospělých podle méně kontrastního vybarvení. V letu připomíná nataženým krkem čápa, je však s rozpětím křídel 2-2,5 m o něco větší. Váha jeřábů se pohybuje podle kondice v rozmezí 4,5-6 kg. Létají, na rozdíl od čápů a dravců, především aktivně. Způsob života: jeřábi se k nám vracejí většinou koncem února nebo na začátku března. V posledních letech zde stále častěji i zimují. Někdy již v únoru obsazují páry svá teritoria, tokají a ozývají se duetovým voláním. Během března a začátku dubna - záleží i na počasí - začínají se stavbou hnízda. 

Vybírají si různé druhy mokřadů, zaplavená místa rákosiny, podmáčené olšiny či rašeliniště. Pro hnízdo vybírají místo s cca půlmetrovou hloubkou vody tak, aby měli dobrý výhled nebo naopak byli zcela ukryti. Blízké okolí bývá vyšlapané a polámané, slouží mláďatům k pohodlnější chůzi v prvních hodinách života. Při sezení na 2 (výjimečně 1 nebo 3) vejcích se střídají oba rodiče po dobu 28-31 dní. Mláďata se po vylíhnutí zdržují na hnízdě jen krátce, po oschnutí je rodiče odvádějí do okolního porostu. Rodina se nachází v oblasti svého teritoria po celé léto, v září pak odlétá společně na shromaždiště, odkud se po několikatýdenním pobytu přesouvají ve velkých hejnech do zimovišť. Rodina se drží pohromadě prakticky po celou zimu, rozpadá se většinou až při jarním návratu do oblastí hnízdění nebo na konci zimy. Mladí ptáci již nejsou v teritoriu trpěni a zdržují se ve skupinách tvořených mladými a nehnízdícími ptáky. Hnízdí poprvé zpravidla až ve věku 4-6 let, teritorium mohou ovšem mladé páry obsazovat již dříve a rovněž mohou i stavět hnízda. Páry bývají většinou trvalé, vznikají již na zimovištích při společném toku - tancích, které jsou velmi působivé a provázené typickým troubením. Rozšíření Jeřáb popelavý je palearktický druh hnízdící v severovýchodní Evropě a Asii. Západní hranice rozšíření probíhá Norskem, Dánskem, Německem, ale v nižších počtech se objevují již i v Rakousku, Holandsku, Belgii, Francii a Anglii. Naše hnízdiště tvoří jihozápadní hranici rozšíření a jedná se pravděpodobně o součást německé populace. Na východ dosahuje téměř k Ochotskému moři, jižní hranice souvislého areálu prochází severním Mongolskem, ale jeden výběžek areálu zasahuje až do střední Číny. Izolovaná hnízdiště se nacházejí v Turecku a východní Číně. Výskyt v České republice Na území naší republiky se jeřábi po dlouhé době nepřítomnosti vrátili v 80. letech minulého století. Prvním územím, které obsadili, bylo Českolipsko se svými rozsáhlými mokřadními biotopy, kde bylo prvně doložené hnízdo P. Kurkou v roce 1989. Pak následovala další území, např. NPR Soos, Šluknovský a Frýdlantský výběžek, Kopidlnsko, Tachovsko i Jizerské hory. V současné době odhadujeme počet teritoriálních párů na více než 200. Migrace Evropští jeřábi používají k přesunu do zimovišť dvě základní cesty, označované z našeho pohledu jako východní a západní. Naši jeřábi podle posledních výzkumů používají západoevropskou cestu, a to poněkud neobvyklým způsobem. Pomocí barevného značení a GPS-GSM vysílaček bylo zjištěno, že se naši jeřábi přesouvají nejprve severním směrem na shromaždiště v Německu a Polsku. Několik týdnů pobývají např. v širším okolí Budyšína či Drážďan a pak se společně s ostatními jeřáby přesouvají do Francie. Zatímco někteří pokračují přes Pyreneje dále do Španělska, především do známého zimoviště jeřábů v oblasti Extremadury, zůstává část jeřábů ve Francii. V posledních letech však velká část jeřábů od této cesty upouští a zůstává na nových zimovištích v Německu. Východní cesta vede přes východní Slovensko a Maďarsko, používají ji především jeřábi z části Polska a Finska a východněji položených hnízdišť. Jednou z nejvyznámnějších zastávek je Hortobágy v Maďarsku, kde lze pozorovat desetitisíce jeřábů.

 

Tradiční zimoviště jeřábů v Evropě leží především ve Španělsku a Francii, dále pak v severní a východní Africe, východní populace zimují v jižní Asii. Časově probíhá tah v podzimním období především od září do listopadu a v jarním období  během února a března. Maximální počty jeřábů během tahu v jednotlivých regionech jsou závislé na geografické poloze a počasí. Po delší nepříznivé periodě dochází často k obrovským přesunům během velmi krátkého časového období. Jeřábi a lidé Jeřábi patří mezi velmi ostražité ptáky vedoucí v hnízdní době velmi skrytý způsob života. Přesto je lze v některých ročních obdobích poměrně snadno pozorovat. V předhnízdní době se často ozývají troubením, které se rozléhá do vzdálenosti i několika kilometrů a poměrně pravidelně přeletují mezi vybranými stanovišti. V době vodění vzrostlých a vzletných mláďat se zdržují na polích či loukách, kde jsou sice dobře vidět, ale nedovolí, aby se k nim kdokoliv přiblížil. Nejnápadnější je ovšem jejich tah. Tisíce jeřábů se shromažďuje na tradičních místech, aby pak společně vyrazili na dlouhou cestu do svých zimovišť. Pravidelné přelety z nocoviště na místa krmení a naopak sledují pravidelně stovky nadšenců, kteří na tato místa jezdí právě za tímto účelem. Turisticky oblíbenými místy jsou např. oblast Rujany v severním Německu, okolí jezera Lac du Der ve Francii nebo NP Hortobágy v Maďarsku, kde lze pravidelně pozorovat při tahu tisíce jeřábů. U nás je bohužel tah téměř nepozorovatelný, jelikož naši jeřábi létají po vyhnízdění na shromaždiště v Německu či Polsku a tradiční tahové cesty vedou již mimo naše území. Ačkoliv se v některých oblastech světa jeřábi ještě příležitostně loví, nepřipadá to v našich končinách naštěstí již v úvahu. Jeřábi patří mezi kriticky ohrožené druhy podle zákona 114/92 Sb. a jsou celoročně chráněni. Ohrožuje je však především přeměna stanovišť, a tím i redukce lokalit vhodných k založení hnízda. 

 

 

Systematické zařazení Třída: Ptáci (Aves) Řád: Krátkokřídlí (Gruiformes) Čeleď: Jeřábovití (Gruidae) Rod: Jeřáb (Grus) Druh: Jeřáb popelavý (Grus grus L.) Poddruhy: Grus grus grus, Grus grus lilfordi, Grus grus archibaldi, Grus grus korelovi

 

 

 

Zpracovali: Petr Lumpe, Markéta Ticháčková (2024)